Sálavý systém
Sálání je infračervené záření. Uskutečňuje se pomocí elektromagnetického vlnění, které se šíří prostorem.
Záření je pohlceno předmětem, o který se zastaví (do kterého narazí). Zde se přemění v tepelnou energii - předmět ohřeje.
Vlivem sálání není prvotně ohříván vzduch, ale jsou ohřívány povrchy předmětů , které jsou v přímém dosahu sálání .
Díky této přednosti neudržuje teplo v místnosti pouze samotné topidlo, ale všechny nahřáté - teplem nabité předměty.
Sálavé teplo je pro člověka přirozené - kamna nás ohřívají stejným způsobem jako sluníčko.
Topeniště kamen, krbové vložky nebo kamnové vložky je obestavěno materiálem, který dokáže přijmout a následně vyzařovat teplo.
Plášť obestavby vyzařuje sálavé teplo do místnosti. Sáláním se ohřívají předměty a bytosti. Sáláním ohřejeme podlahu, stěny, strop, nábytek a ostatní zařizovací předměty bytu .
Od ohřátých předmětů se následně ohřívá i vzduch .
Teplota vzduchu v místnosti je daleko rovnoměrnější. U stropu běžně vysoké místnosti (cca 270cm) naměříme teplotu o pouhé 2-3 °C vyšší než u podlahy.
U sálavých topidel můžeme tepelnou energii ukládat a akumulovat. Uložené (naakumulované) teplo pak můžeme nechat pozvolna delší dobu vyzařovat z plášťů topidel do místnosti.
Velmi dobrou schopnost pro akumulaci a následné předávání tepelné energie mají keramické kachle, lité šamoty nebo přírodní kámen – žula, mastek.
Doba akumulace – schopnost udržení tepla a následného pozvolného uvolňování z pláště se dá u sálavých topidel uvažovat na 4-24 hodin .
- Plášť přenosných (průmyslově vyráběných) sálavých litinových kamen dokáže začít vyzařovat teplo cca10 minut po zatopení , 4-6 hodin (po dohoření) .
- Plášť přenosných (průmyslově vyráběných) sálavých kachlových kamen dokáže začít vyzařovat teplo cca 20 minut po zatopení , 4-6 hodin (po dohoření).
- Plášť stavěného sálavého akumulačního krbu dokáže vyzařovat teplo cca 60-120 minut po zatopení , akumulaci dimenzujeme na 6 -8 hodin (po dohoření). V případě použití speciálních akumulačních prvků (prstenců, tahů nebo vnitřních přídavných vyzdívek a automatické regulace hoření) i déle.
- Plašť stavěných lehkých sálavých akumulačních kamen dokáže vyzařovat teplo cca 60 minut po zatopen , akumulaci dimenzujeme pro možnost přikládání a nevychladnutí topidla po 10 -12 hodinách. Doba akumulace se dá uvažovat 24 hodin i déle, počítat však musíme s postupným chladnutím pláště topidla. (Přkládání - zatápění po 24 hodinách - jaro podzim).
- Plášť stavěných těžkých sálavých akumulačních kamen dokáže vyzařovat teplo cca 3 i více hodin po zatopení, akumulaci dimenzujeme pro možnost přikládání a nevychladnutí topidla po 10 -12 hodinách. Doba akumulace se dá uvažovat 24 hodin i déle, počítat však musíme s postupným chladnutím pláště topidla. (Přkládání - zatápění po 24 hodinách - jaro podzim).
Prosklená dvířka všech sálavých topidel předávají (rychlé sálavé teplo) již pár minut po zatopení .
Kvalitně provedené stavěné topeniště je schopné přes tato dvířka předávat energii dlouhé hodiny po dohoření paliva.
Uvedené doby náběhu i akumulace jsou pouze orientační. Je nutné posuzovat a brát na zřetel konkrétní konstrukční provedení, materiály a prvky, které jsou jejich součástí.
Pro stavby sálavých topidel lze navrhovat konstrukce opláštění v rozdílných tloušťkách a materiálech .
Dle provedení se může běžná povrchová teplota pláště pohybovat od 40° do 120°C.
!!! Pokud je povrchová teplota pláště topidla 25°C a okolní stěny místnosti 20°C je pravdou, že topidlo stále topí !!!
Nevýhody sálavého vytápění:
O něco vyšší cena než u konvekčních topidel.
Výhody sálavého vytápění:
Při provozu sálavých topidel nedochází k přepalování nečistot na jejich plášti . Většina je uzavřená, bez přístupu vzduchu dovnitř. Přenosná topidla se dají otřít.
- Nedochází k vysušování vzduchu
- Teplota v místnosti je výškově vyrovnanější než u konvekce. Stejné teplo na nohy, ramena i hlavu. Běžně měřená teplota u podlahy cca 20 °C u stropu 23°C
- Sálavý systém je přirozený a příjemnější než systém horkovzdušný.
- Možnost využití akumulace.
- Některá sálavá topidla je možné používat jako hlavní, nezávislý zdroj tepla
.
.
.
.
.
.