---

 

Sálavé teplo je pro člověka nejpřirozenějším zdrojem tepla .

         Stejným způsobem jakým  nás v přírodě ohřívá svým zářením sluníčko

                                              nás mohou ohřívat  i krby, kamna a ostatní sálavá topidla.

 

---

 

Jak může vypadat sálavý krb ?

                ...na první pohled  podobně  jako konvekční - horkovzdušný.

                               Způsob předávání tepla i pocit jeho získávání  je však  jiný.

 

---

 Sálavé plochy topidel vyzařují do prostoru sálavé teplo.

    Dochází k vyzařování infračervených  paprsků  na  předměty, které jsou v dosahu topidel.

             Ohřejí se tak stěny , podlahy, strop , zařizovací předměty a bytosti v místnostech .

Nahřáté  (naakumulované ) předměty pak následně vyzařují - vracejí teplo zpě do místnosti.

Od ohřátých ploch topidla a předmětů se částečně ohřívá i vzduch. (Cca 20% získaného výkonu).

Jelikož sálavá topidla neohřívají prvotně vzduch v místnosti -  vzduch nevysušují .

 

---

 

Přednosti a nedokonalosti sálavého vytápění

 

Nevýhodou sálavých topidel může být dlouhodobější náběh výkonu.

Plášť přenosných sálavých  litinových kamen může předávat teplo již  10 - 15 minut po zatopení.

Plášť přenosných kachlových kamen s mírným zpožděním tedy cca 15 - 20 minut po zatopení.(Dle konstrukce provedení).

Plášť stavěného sálavého  krbu, nebo stavěných kamen většinou ne dříve než  po 1-2 hodinách po zatopení.

Sálavá akumulační  kamna mohou mít ,,náběh´´  i několik hodin. (Dle konstrukce)

Zpožděné sálání teplosměnných ploch (v době jejich nabíjení)  nahrazuje  sálavé teplo vyzařované  sklem dvířek krbové vložky nebo kamen , které je  znatelné chvíli   po zatopení . 

Sálání skla v době vyhoření paliva v topeništi naopak nahrazuje vyzařování tepla z "naakumulovaných" teplosměnných ploch pláště topidla.

 - Při topení nedochází k přepalování prachu na konstrukci topidla (na krbové  nebo kamnové vložce, na kouřovodech.

 - Nedochází k vysušování vzduchu.

 - Teplota v místnosti je výškově vyrovnanější než u konvekce. Stejné teplo na nohy, ramena i hlavu.

   Běžně měřená teplota u podlahy místnosti se sálavým topidlem cca 21-22°C u stropu podle jeho výšky o 1-2 °C více.

 - U konvekčních topidel u podlahy 17-18°C, u stropu 28-30°C . (o 10 i více °C tepleji)

 - Sálavé teplo je daleko přirozenější a příjemnější.

 - U sálavého vytápění můžeme  snáze  využít schopnosti akumulace topidel.

 - Sálavé- akumulační  topidlo je možné používat jako hlavní , nezávislý zdroj tepla.

    Tepelná ztráta obyvací místnosti propojené s kuchyní a jídelnou (v dobře izolovaném domě) je většinou  kolem 2-3 kW.

    Sálavé topidlo nevydává svůj výkon okamžitě -  rozkládá ho do delší doby.

     Díky tomu nedochází k přetápění místností nadměrným výkonem topenišť, jako je to ve většině případů konvekčních - horkovzdušných  topidel.

 

---

 

V topidlech můžeme tepelnou energii  akumulovat   :

v plášti topeniště	v plášti topidla

ve vnitřních vyzdívkách	v prstencích

v akumulačních výměnících	v tahových systémech

 !!! Akumulační prvky je nutné dimenzovat  !!!

Zakladními  materiály pro akumulování  tepla do topenišť, vnitřních vyzdívek, prstenců, tahových  spalinových systémů  , jsou šamoty a žárobetony.

V pláštích topidel lze akumulovat  do  omítaných šamotů , kachlů,  žul , mramorů , mastků , pískovců...

Obecně platí : čím větší objemová hmotnost topidla - tím větší  schopnost akumulace.

---

jsou vhodné do nízkoenergetických domů,

                          do dobře izolovaných objektů,

                                                 do dřevostaveb.

Hlavním důvodem jejich vhodnosti je schopnost akumulace – podržení většího – nadbytečného výkonu topidla.

Vytápěné prostory nejsou přetápěné, schopnost akumulace využijeme k dlouhodobému pozvolnému příjemnému vytápění.

 

---

 

Pohledová i konstrukční část sálavé obestavby musí být řešena z materiálů, které mají schopnost přenosu tepla z vnitřní části obestavby do prostoru, který chceme vytápět.

Ten, kdo chce stavět sálavé stavby musí znát materiály, jejich fyzikální vlastnosti a schopnosti.

Nutností je i znalost vnitřních konstrukčních prvků obestaveb.

Sálavou obestavbu umíme provést ve všech základních stylech.

Snad nejznámějším představitelem sálavých obestaveb jsou obestavby kachlové.

Kachle, nebo přírodní kámen mají velmi dobrou schopnost pro přenos tepelné energie.

Designovou výhodou klasických rozměrově menších, nebo velkoplošných kachlů je široká škála možností barevného provedení .

Nabídka odstínů kachlů čítá téměř dvě stovky možných provedení.

Obestavby z kachlů můžeme doporučit  jak do klasické venkovské roubenky, tak i do moderního interiéru.

 I odborníky (kamnáři) opomíjeným materiálem pro stavby sálavých staveb je přírodní kámen.

Žula má pro předávání tepla obdobné schopnosti jako keramické kachle.

Milná je představa, že přírodní kámen je finančně náročnější než kachle. Opak je pravdou.

Krom žuly můžeme použít i mramory, jejichž schopnost pro předávání tepla není o nic horší.

 

Krása přírodního kamene - struktury a barevného prokreslenídá vyniknout

každé funkční sálavé stavbě v rustikálním , klasickém i moderním interiéru.

V současné době jsou zákazníky nejvíce žádané  sálavé stavby omítané.

Pro stavbu konstrukce topidla  používáme materiály na bázi litých nebo tažených šamotů.

Vhodným doplňkem pak může být orámování průzoru přírodním kamenen

          – pískovcem, žulou, mramorem, velkoplošnou keramikou šamotem, rustikální cihlou, nebo nerezem .