Vzrůstající teplotou dochází k zvětšování objemu vzduchu. Tím se zmenšuje jeho objemová hmotnost. Lehčí ohřátý vzduch je proto vytlačován těžkým studeným vzduchem vzhůru. V praxi to zjednodušeně vypadá takto: Do místnosti postavíme např. krbovou vložku. Obestavěním zajistíme, aby prostorem mezi pláštěm krbové vložky a pláštěm obestavby mohl proudit vzduch. Studený vzduch vstupující do obestavby od podlahy vytlačuje ohřátý vzduch do vrchních výdechových mřížek. Tímto systémem ohříváme vzduch .

• Výhody konvekce:

Rychlost, možnost vytápět vzdálenějších místností (pomocí horkovzdušných rozvodů a ventilátorů).

• Nevýhody konvekce:

Konvekční systém ohřívá vzduch , který se dá velmi rychle a snadno ochladit. (Při větrání) Konvekční systém vysušuje vzduch. Velký rozdíl teplot u země (18-19°C) u stropu místnosi (29-33°C). Pocit zimy od nohou není příjemný – může způsobovat časté rýmy a respirační onemocnění.

Systém je založen na proudění vzduchu, čimž je násobena prašnost. Není vhodný pro alergiky. Vlivem proudění vzduchu se do obestavby dostává spousta nečistot, které se na plášti topidla při teplotách cca 350 -400°C přepalují. Pokud se na plášti topeniště přepalují organické nebo anorganické prvky, nemůžeme pobyt v takto vytápěné místnosti řadit mezi ozdravné nebo léčebné pobyty – spíše naopak.

Některé jmenované nedostatky konvekce lze tlumit. Obestavby lze osazovat revizními a čistícími dvířky (provádět pravidelné čištění). Vzduch lze vést obestavbou tak, aby se nečistoty neměly šanci přepalovat na plášti topeniště a poškozovat zdraví použivatelů. Způsob, jak toto správně vyřešit, je na odbornosti firmy, která montáž takové stavby navrhne a provede. Dále samozřejmě na pečlivosti toho, kdo takové topidlo používá.